Můj osobní příběh
Narodil jsem se 1971 roku . Do 27 let jsem žil plnohodnotným životem. Létal jsem na větroních, vedl jsem skautský oddíl, miloval jsem speleologii a žil jsem dost scenicko historickým šermem. Pracoval jsem jako projektant energetických zařízení.
Sexuální život.
Jako člověk nevěřící v boha a křesťanské hodnoty jsem se po prve miloval s dívkou v 16 letech. Moc rád na ni vzpomínám. Chodili jsme spolu 4 roky. Ona byla o 1 rok mladší. Po ní jsem poznal ještě asi 7 dívek přiměřeného věku k mému. Se Všemi jsem měl spíš bujarý, ale věrný sexuálně oboustranně uspokojivý život . V 27 letech přišel šok. Odvezli mne do nemocnice, kde dlouho bádali, co mi vlastně je. Byl jsem tedy v přísné karanténě a nikoho ke mně nepustili, ztrácel jsem stabilitu a přestával jsem mluvit. Emoce nepopsatelné. Umřít jsem nechtěl, měl jsem se za půl roku ženit. Když ke mně pustili mou holku, už jsem jen ležel a nemluvil, l ona moc plakala. Nástup wilsonovy choroby je velmi strmý, v průběhu pár měsíců jsem ležel v těžkých křečích se kterými si nevěděl z počátku nikdo z lékařů rady. Moje váha šla na 47 kg a nemohl jsem mluvit. Měl jsem umělou výživu sondou a z močové trubice hadičku se sáčkem. Toto období trvalo cca 2 roky. Mě moc pomáhaly myšlenky a vzpomínky na milování a řekl bych že jediné co mi pomohlo přežít tuto dobu, kdy už onanie nebyla možná, byly fantasie na milování s dívkami. Před nemocí jsem byl moc činný člověk, ležet, nemoct nic dělat jen koukat na strop. Myslím že odtud pramení má velmi silná nervozita, nesoustředěnost a netrpělivost, kterou tímto dost krutým způsobem hraničícím až s šíleností se učím zvládat po P.L. Myslím si, že jsou i jiné způsoby jak vyřešit svou netrpělivost, po sléze nadrženost, než ukradením sexuality hnacího motoru v nemocích tolik potřebného. Uvědomuji si však, že svou sexualitou nemohu ohrožovat duše žádné dívky ani té mé. To vidím jako práci pro psychoterapeuta a hlavně pro mne. Omezení v sexuální rovině vidím jako zcela zcestné. Znemožňuje mi spokojený život s dívkou a vede mne tam, kam nechci. Dále wilsonova choroba jsou deprese a deprese 100x jinak. Antidepresiva mi příliš nepomáhají protože tyto deprese mají skutečnou podstatu. Řešil jsem to onanií ke které teď mám pro strach nechuť. Moc krát se mi vůbec nepovede. Můj život se tak stává utrpením, kdy toužím po blízkosti ženy, ale mít ji nemohu. Kdy toužím po lese do kterého se k meditaci uchýlit nemohu protože na tyto krásná místa se teď nedostanu. Pociťuji totální absenci krásy a to už moc dlouhou dobu. Zůstala mi pouze komunikace s lidmi přes počítač. Většinu jich neznám. Komunikovat s nimi je dost nebezpečné. S některými jsem se i viděl osobně. Snažíme si pomoct se zvládáním deviace. Z počátku jsme měnili obrázky, teď hlavě já dávám zkušenosti s léčbou v ČR. Snažím se je varovat. Myslím, že i úspěšně. Získávám tak přehled o deviacích a musím k tomuto dodat že jsem přesvědčen, že nejdou házet všechny deviace do jednoho pytle. Tím spíš si myslím, že každá deviace má vývoj jako je to u nemocí. Neboli je tam podobnost při nejmenším ta, že v počátku se dá tomu člověku pomoc psychoterapií.
Komentáře
Přehled komentářů
děkuju ti pedro jsi asi empatizující čl. No možná Pomož prosím .jak? Pošli odkaz na str fšem kdo tě napadne.dík jinak pro fšechny.fotograf.mladych@seznam.cz budu moc rád když se odvážíte odvázaně se rozvázat a rozkecat se o mne o sobě o politice a o ženskych .jednou do všech témat nakouknu
Hustý
(Pedro, 22. 2. 2007 11:23)Myslim, že máš recht a ty články co jsi tu pověsil jsou hodně zajímavý.Pt
1 reake
(admin, 23. 2. 2007 11:38)